Úvod do procesu, zadání

V letech 2014 až 2016 jsem absolvovala Systematický dvouletý kurz v artefiletice a arteterapii. Do té doby jsem byla teoretik i praktik bez certifikátu.
Zde je ukázka z jednoho sebezkušenostního procesu.

Zadáním pro výtvor, který je na obrázku bylo "Jaro".
"Měli jsme použít vodové barvy." To bylo vše. Žádné jiné instrukce.
Každý z dvanácti účastníků kurzu toto téma ztvárnil zcela jinak. Každý z nás zažíval jiný proces.

V tomhle je arteterapie pro mne unikátní…
obrazy, symboly vyvěrají z každého z nás naprosto spontánně. Nikdo z nás se nesnažil předvést co nejkrásnější výtvor jara, aby byla lektorka s výsledkem spokojená. Ne, arteterapie a artefiletika je o procesu, o vnitřním procesu, o našem nitru, o našem prožitku. A každý z nás je originál. Není zde tedy žádný výkon či produkt, který je potřeba hodnotit, tak jak to známe z výtvarných a jiných výchov. Odpadá tu strach jestli budu dost dobrá, jestli výsledný produkt bude dobře hodnocen. A pokud se ten strach objeví, protože ano, máme ho v sobě zakořeněný z výchovy, ze školy, pak arteterapie a artefiletika je způsob, jak svoji tvořivost léčit. Nejen jak se spojit sami se sebou, opravdově, pokud jsme ochotni se procesu odevzdat. Ale jak sami sebe léčit. Je takové pořekadlo, které platí i pro proces léčení : “Čím více do toho dáš, tím více dostaneš.“ A musím říct, že v arteterapii se mi platnost tohoto výroku potvrdila.

Proces

Instinktivně, aniž bych věc promýšlela začala jsem malovat sebe jako Bohyni Kálí (hinduistická bohyně smrti, zániku, vládkyně času a změn). Prožívala jsem velmi intenzivní období proměny. Byl to spíš teprve začátek hluboké proměny.
Obraz je velmi tmavý protože je noc a svítí měsíc.
Žena na obraze - tedy “já” má několik rukou jako Bohyně Kálí.
Nemá v nich však zbraně s nimiž je Bohyně zobrazována. Má v nich kusy oblečení, které postupně sundává a odhazuje. Během procesu jsem si uvědomila, že každý kus reprezentuje některou z mých iluzí, postojů, připoutaností, závislostí ať psychických či fyzických, které jsem si poté i pojmenovala. Postava zůstává téměř nahá.

Vyzvednout si zprávu

Po procesu, tedy malování si povídáme o tom co jsme prožili, zapisujeme si postřehy. Arteterapeut je průvodce, který s námi komunikuje tak, abychom si dokázali vyzvednout zprávu, která nám byla během procesu doručena. Některé věcí nám můžou dojít během tvorby, některé po ní a některé postupně v řádu dnů, týdnů i let.

Proces smrti a znovuzrození

Jaro je symbolem znovuzrození. Můžeme vidět jak celá příroda se doslova znovu-rodí. Avšak než se může něco znovu-zrodit musí přijít nejdříve smrt. V přírodě v podobě zimy. Příroda nám tedy pravidelně ukazuje naprosto přirozené cykly života a smrti, stále znovu a znovu, dokola, koloběh.

Súfijské přísloví říká “ Zemři dřív, než zemřeš.”

Umíráme a rodíme se symbolicky během jednoho života opakovaně. Někdy méně a někdy mnoho malých smrtí, ztrát musí přijít v našich životech, aby starý život “minulost” mohla být pohřbena a nastal život zcela nový. Je to proces často velmi náročný a bolestivý. Učíme se tak pokoře, učíme se, že vše fyzické je pomíjivé. Učíme se nelpět na ničem, díky čemuž bychom zradili sami sebe. Pouštíme, co nám již neprospívá a brání v dalším vývoji a to i přesto, že jsme to měli rádi. Opouštíme, co je pro nás již nezdravé až toxické, co je přežité. Učíme se hodnotám, které mají pevné základy.

Důvodem proč jsem jako první ukázku zde na svých nově vznikajících stránkách zvolila tento obraz namalovaný 11.4. 2015 je ten, že rezonuje s textem který jsem napsala před pár dny 5.5. 2024 …tedy 9 let poté co jsem obraz vytvořila. Ano byl to dlouhý proces plný symbolických i opravdových smrtí a ztrát. Někdy jsem tomu pomohla - uvolnila to, co už umíralo - někdy to byl šok, nečekaný, tak jak to se smrtí bývá.

Není zároveň náhoda, že mým posledním obrazem silového zvířete je Vesmírný had obtáčející pukající vejce (viz. totemová zvířata). A obraz, který čeká na realizaci je Motýl, který je symbolem duše a mystického znovuzrození. Všechna zvířata, která přicházejí, aby byla malována přicházejí v pravý čas. Tento proces je u mne také spontánní a synchronní s mým prožíváním a vývojem.

Jedna báseň

Text, který přikládám se zrodil stejným způsobem jako obraz spontánně, avšak bez předešlých instrukcí k tématu. Jsou texty, které promýšlím, například komentáře k obrazům, k tvorbě zde na stránkách.

Zde jde však o zcela jiný druh textu…píšu slova jak mi přicházejí, jakoby je někdo diktoval, jsou to pro mne zprávy. Stejně jako přichází zprávy spontánně prostřednictvím obrazů, symbolů v nich, tak ke mě přichází zprávy z mého nitra prostřednictvím slov a psaní. Můžeme to nazývat jak chceme, pro mě je důležitý obsah.

Energie spočívá uvnitř
vše je ve tvém středu
schováno v hlubinách
ukryto v nejhlubší tmě.
O toto světlo je potřeba pečovat
zachovat věrnost sobě.
Největším darem pro ostatní je,
když jsi sama sebou v sobě světlem.
Z tohto pochází veškerý klid, mír a nedotknutelnost.
Ta bouřka je pryč.
Můžeš se na to podívat z nadhledu, z odstupu,
ze všech stran
a otevřít nové dveře.
To co tě tam čeká je nevyslovitelné. Neboj se snít.

To co jsi si myslela, že jsi nebo máš být
už neplatí.
Už nebolí umřít v životech lidí, kteří vytvářeli tvůj příběh
o Tobě bez Tebe
a šířili ho dál
aniž by věděli co činí.
Umřít ve světě, který ti nepatří je osvobození.
Tento dar je největší dar svobody, který sobě můžeš teď dát.
Je to dar osvobození z minulosti,
která ztratila tímto svou moc.

Jsi nahá, úplně nahá.