Sen, který popíšu je jedním ze snů, které mě začaly provázet ve zlomovém období od roku 2011. Období, kdy jsem byla někdy až zaplavena archetypálními sny, sny plnými zvířat a někdy i sny, které mě vedly, dávaly mi sílu a které se dokonce i naplnily. Je to ten druh snu, který si možná už navždy zapamatujete, nad kterým ještě dlouho bádáte neboť je tak silný svým sdělením, že prostě nemůžete zapomenout.

Zdálo se mi, že jedu tramvají úplně vzadu vozu. Jedu do Dětské nemocnice v Brně, kde pracuji jako lektorka v arteterapeutické dílně pro děti. U zastávky, kde běžně vystupuji vykolejila tramvaj a ten zadek tramvaje, kde stojím narazí do osobního auta. Jsem v šoku, protože ta rána..myslím si v tu chvíli, že smrt je jistá. Avšak zjistím, že se mi nic nestalo, otevírají se dveře tramvaje, já vystupuji a přede mnou na chodníku čeká mnich. Vypadá jako tibetský mnich, je tma, stojí v hluboké tmě i když byl původně den. A říká mi : “Tady máš vyber si” a ukazuje mi pár starožitných věcí. Vybírám si dřevěnou truhlu, je velmi stará, vypadá jako tisíce let stará truhla, ostatní věci nevnímám. Je stará, oprýskaná a úplně prázdná. Cítím, že mi předal nějaké poselství a i když je truhla stará a prázdná je pro mne velmi cenná.

Jak jsem již psala sen na mne zapůsobil velmi silně. Věděla jsem, že je zde pro mne zpráva. Když jsem si ze začátku se sny lámala hlavu nikdy jsem se k pravé podstatě nedostala. Většinou mi docvakne sdělení spontánně až přestanu o snu urputně přemýšlet. Zde jsem si ihned uvědomila, že ta truhla jsem já, moje duše. Truhly bývají plné pokladů nebo i prázdné. Uvědomila jsem si, že jsem někde poztrácela své poklady, dary. A že mě sen vyzývá, abych truhlu opět vědomě naplnila. Od toho dne jsem si začala uvědomovat jaké mám v sobě poklady. Chvíli trvalo než jsem je zase posbírala. Znamenalo to soustavnou práci, každodenní uvědomování si sama sebe, kde jsem sama sebe poztrácela a proč.

Vše jsem si zapsala, dary objevila. Nyní po tolika letech,kdy mám opět více času na sebe a rekapituluji, zhodnocuji, vyslíkám se z kůže a zase si své dary připomínám, mi opět přijde spontánně text, který se mi s tématem spojuje.

Mnich a prázdná pokladnice

Když nebereš vážně své dary

Když nebereš vážně své dary
všechno se ti v životě kroutí
a před čím utíkáš tě stále pronásleduje.
Když nebereš vážně své dary
přichází výsměch ústy druhých
jsi jen pouhá částečka sama sebe,
nikdo tě nebere vážně.

Když nebereš vážně své dary
a všechno jsi schoval do skříně
jednoho dne ti dojde, jak jsi sám,
a jsi to ty, kdo sám sebe opustil.

Když nebereš vážně své dary
tak řekni, pro koho ty tady vlastně jsi?
Otevři už tu skříň a vytáhni všechno ven!

Arteterapie - koláž

Přikládám ukázku z arteterapeutického výcviku, která mi rezonuje s výše uvedenými texty.
Pro někoho může být zajímavou ukázkou a inspirací arteterapeutické aktivity.

Tento zážitek nám zprostředkoval lektor Miroslav Huptych, český básník, výtvarník a arteterapeut. Je to milovník koláží. V paměti mám od něj krásně ilustrovaného Komenského knihu Labyrint světa a ráj srdce, která byla oceněna mnoha literárními cenami. Miroslav Huptych vytvořil také dvě sady úžasných projektivních koláží ve formě karet, s kterými jsme strávili jedno arteterapeutické odpoledne. Sady jsou určeny pro individuální a skupinovou terapeutickou práci. Vřele doporučuji.

Téma, které jsme měli zadané jsme měli zpracovat právě formou koláže. Neslo se ve smyslu “ každý dostane do vínku dary, výzvy, prostě něco s čím se potřebuje během života popasovat a co je na něm, zda dokáže využít nebo ne. “
Každý z nás účastníků si vytáhl zalepenou obálku. V obálce byly ústřižky z časopisů. Někdo jich měl mnoho, někdo méně, každý jiného druhu, prostě různě namíchané. Na papír, jehož formát jsme si tuším mohli vybrat jsme měli z těchto ústřižků vytvořit koláž. Které ústřižky použijeme a které ne bylo čistě na nás. Jakou vytvoříme kombinaci, příběh bylo čistě na nás. Dostali jsme pomyslné karty od osudu a hraj.
Proč se mi spojilo toto téma arteterapeutického zážitku s mými texty je myslím celkem jasné. Můžeme mít plnou obálku, jako v mém případě, obsah byl velmi hutný. Jak s našimi poklady, výzvami, talenty naložíme? Umíme je všechny využít?
Musím říct, že dva dny s koláží a panem Huptychem mě inspirovaly tak, že koláž se stala mou velmi oblíbenou součástí arteterapeutické tvorby.