Arteterapie

Když jsem se v mých 17 letech od jedné mladé Holanďanky dozvěděla o jejím studiu arteterapie v Holandsku byla jsem nadšená.

A to nejméně ze dvou důvodů. Pojmenovala něco co jsem spontánně dělala celé dětství a dospívání. Moje osobní arteterapie zahrnovala psaní, malování, modelování a tanec. Milovala jsem a miluji ten proces, který byl pro mne soukromým ostrovem bezpečí, radosti a objevování a troufám si říct i léčení, jelikož díky svému ponoru do tvořivosti jsem přečkala chvíle, které byly náročné, bolestivé a kde bych se bez své tvořivosti cítila velmi osamělá a ztracená. Tvořila jsem stále, bylo to pro mne tak přirozené jako hra.

Nechodila jsem do žádných kroužků, mé malování, psaní i tanec bylo spontánní, vycházelo z mých vnitřních potřeb. Zjištění, že existuje arteterapie mi způsobilo radost také z toho důvodu, že jsem si již v 17 letech uvědomila:

Ano to chci, chci tuto vnitřní radost z tvoření a objevování sdílet s druhými lidmi, aby zjistili, jak bohatý může být svět uvnitř každého z nás a jak proces, který se během tvoření odehrává může být léčivý.

Spousta lidí si myslela a stále myslí i když situace se velmi mění, že tvořit mohou jen lidé, kteří mají talent. Zjistila jsem, že mí klienti se zasekli často již v dětském věku ve škole či v rodinách, kde tyto kreativní procesy jsou neustále hodnoceny a údajně nemají patřičnou hodnotu pokud nemáte opravdu výjimečný talent. Arteterapie je o procesu, který se ve vás děje a který vychází z vás a tím je jedinečný a pro vás především nesmírně cenný. Je to cesta k poznání sebe sama, cesta bez cenzury, cesta díky, které se můžete opět spojit se svými zapomenutými částmi, sny, svými emocemi, svými vnitřními příběhy, svými vlastními zdroji léčení.

Pokud máte zájem dozvědět se více o mém vlastním procesu a procesu práce s klienty, o rozdílu mezi arteterapií a artefiletikou, o studiu arteterapie a také proč a jak by se podle mě mělo o arteterapii a artefiletice učit už na základních školách pokračujte dále.