Börzsöny a totemová zvířata

Börzsöny, pohoří na severu Maďarska na hranicích se Slovenskem se nachází ve vnitřní vulkanické zóně Karpat.

Když jsem se přestěhovala do Maďarska na Drahocenný ostrov- Szigetbecse jižně od Budapešti, moc se mi tu líbilo především díky Dunaji a atmosféře, která se na jejích březích rozprostírá. Zpočátku mi nechyběly lesy, které máme u nás v Česku. Krajina u Dunaje má totiž své osobité kouzlo. Avšak čím dál víc, když jsem se do Česka vracela zjistila jsem, jak mi procházka lesem, který by po pár metrech nekončil chybí.

A to jsem našla v Börzsöny.

80% území je pokryta duby a buky, najdeme tu spoustu rostlin, bylin, teče zde velké množství čistých pramenů. Když jsme se poprvé vydali na výlet tímto chráněným parkem naprosto nás síla jeho ducha pohltila. Došli jsme k boudě, kde visela cedule. Cedule jemně vyzývá k respektu a úctě k prostředí, jenž je domovem velkých predátorů, kteří byli dříve dávnými kulturami uctívání jako totemová zvířata avšak v středověku byly hojně pronásledována. Velmi mě zaujalo, že v textu je doslova výraz “totemová zvířata”.

V Börzsöny údajně žije jeden vlk samotář, 12 rysů, jezevci, divoké kočky, fretky, veverky, lišky, lasičky, kuny,králíci, divoká prasata, mufloni, jeleni a srnci, hadi-žádný z nich není jedovatý, ještěrky a mnoho druhů ryb včetně pstruhů, motýli a můry. V lese žijí také sovy, orel skalní, výr, sokol, černý čáp a další ptačí zástupci..

Totemová zvířata se pro mě stala velkým tématem několika posledních let, kdy jsem se s nimi začala potkávat spontánně či ve snech a začala jsem je malovat. Když totemové zvíře maluji vnímám pokaždé jeho energii. Indiáni věřili, že každý člověk při narození je propojen se svým totemovým zvířetem, jež je jeho hlavní průvodce, ale také nás mohou během života oslovovat i jiná totemová zvířata, abychom se spojil s jejich silou a poselstvím, které nám mohou na určité etapě naší cesty předat. Každé totemové zvíře má své silné i stinné stránky a my se můžeme prostřednictvím zvířecích průvodců podívat co se ukrývá v nás samých. Už jako dítě jsem vnímala zvířata jako společníky, kamarády s kterými si mohu povídat a jež mohu milovat a měla jsem pocit, že oni milují mě stejnou láskou a nebyla jsem z tohoto druhu lásky nijak zmatená, byla čistá.

Jsem šťastná, když vidím během posledních let jak se mění naše vnímání světa zvířat a přírody, jak se vracíme ke spojení s nimi. Čím dál více lidí v nich už nevidí něco pouze užitkového, ale vidí v nich spojence, parťáky, přátele. Zvířata nás dokážou rozesmát, probouzí v nás laskavost a něhu, jsou krásná, mají sílu pozdvednout naši náladu a čím dál častěji ukazují jak moc nám jsou ve svém chování blízká, mají schopnost prožívat a cítit. Nemohou však o sobě rozhodovat, nemají sebereflexi jako my lidé, vlastnost, která nám pomáhá ke kultivaci divokých, pudových stránek. Často se nemohou bránit, a když se brání máme je za nebezpečné. Jsou podobné dětem. Měli bychom je chránit a mít k jejich životu úctu a v úctě i prostor ve kterém žijí.

Jsem šťastná na tomto místě, kdykoliv vejdu do lesa pohoří Böržöň jako bych byla součástí něčeho velkého, silného, krásného, něčeho co má moc léčit naše srdce a vnést klid do našich někdy zmatených myslí.