Putování s panterem

S černým panterem jsem se setkala v období, které bylo náročné, jelikož jsem prožívala tíživou rozpolcenost, s kterou jsem si nevěděla rady.
Nyní se snažím vše uspořádat srozumitelně do slov. Když to zjednoduším bylo mi psychicky zle a chtělo se mi nebýt. Píši záměrně nebýt, protože kdybych napsala umřít mohlo by to vyznít jako, že jsem si plánovala smrt a způsob jak umřít, ale ne, nic takového. Chtěla jsem ne-být. Nazvala bych to únikem.
Vše co následovalo se dělo naprosto spontánně. Chtěla bych ještě říci, že do té doby jsem nevyhledávala žádné informace o černých panterech, nestudovala informace o aktivní či spontánní imaginaci. Což se samozřejmě změnilo po mém bezprostředním zážitku.
Bylo mi zle, byl večer, tma, chvíle kdy jdete spát a já ležela v posteli.
Zavřela jsem oči a totálně se propadla do velkého Nic, které mě zaplavilo. Velké Nic je temné, hluboké a naprosto prázdné až do chvíle….kdy jsem vnímala jak skáču nebo spíš padám do vody. Do temné vody a nořím se hluboko. Bylo to úlevné, osvobozující a já pocítila touhu plavat. Když jsem se vynořila na hladinu do černé noci, zjistila jsem, že jsem ve velkém jezeře. Rozhodla jsem se přeplavat jezero na druhý břeh. Poté co jsem se ocitla na břehu vystoupila jsem z vody. Celé jezero bylo obklopeno hlubokým lesem. Tam kde jsem vystoupila na břeh byla písečná pláž osvětlená měsícem.
Najednou vidím z temnoty lesa vystupovat smaragdové uhrančivé oči. Nebála jsem se, cítila jsem se tak živá jak jen to jde.
Bytost přede mnou udělala krok ke mě a já spatřila nádherného obrovského černého pantera. Nemůžu popsat slovy jaké štěstí mě zaplavilo. Bylo to jako bych potkala opět ztraceného přítele, který mi byl tak drahý jako by to byl kus mě samé. Jako by ke mě vždy patřil a nyní jsme se po velmi dlouhé době opět shledali. Objala jsem ho, když ke mě přistoupil a byla velmi dojatá.. Ležela jsem o něj opřená a užívala si hebkost jeho srsti a bezpečí, které jsem s ním cítila. Prohlížela jsem si ho a obdivovala jeho neskutečnou eleganci, sílu a majestátnost, které z něho vyzařovali. Jeho krásnou, lesknoucí se srst.
Po nějaké chvíli byl čas se rozloučit a já mu slíbila, že se vrátím. Opět jsem se ponořila do vody a přeplavala jezero na druhý břeh.
Na druhém břehu stál dům osvětlený krbem, který uvnitř hořel. Pochopila jsem, že to je můj dům, z kterého budu navštěvovat mého nového - starého přítele.

Černý panter

Jak jsem později pochopila z literatury a díky dvouletému výcviku arteterapie nazývá se druh tohoto zážitku spontánní imaginace.
V knize Léčivá síla imaginace píše Luise Reddemann něco co jasně myslím vystihuje proces, který u mne proběhl. Píše, že terapie pacientek zasáhlých traumatem a vyhořením se nedařila klasickými způsoby, tak jak si terapeuti, její kolegové i ona představovali. Zlom přišel ve chvíli kdy vzali v potaz poznatek, který formuloval Hölderlin: “ Kde je nebezpečí, roste též záchrana. “
Dále Luise Reddemann píše : “ To jsme se učili od našich pacientek, neboť ony pro sebe v situacích své největší nouze nacházely kreativní východiska. Objevovali vnitřní průvodce, víly, ochranné anděly, zvířecí postavy a jiné, aby se necítili sami a aby našly útěchu. Jakmile si naše pacientky povšimly, že je nepovažujeme za bláznivé, ale že jejich kreativní řešení vnímáme jako pozoruhodná a skvělá, dovolily nám abychom se na těchto světech podíleli. “

Můj slib, že se vrátím zpět vyžadoval aktivní imaginaci. Příběhy, které jsem zažívala s černým panterem na cestě do temného lesa popisuji dále.
Na závěr chci jen říct, že po tomto velmi silném zážitku jsem začala vyhledávat fotografie černého pantera, jelikož jsem se rozhodla namalovat svůj první obraz silového zvířete, mého průvodce.
Pokaždé, když jsem viděla jeho fotku objevil se znovu nával emocí, které jsem cítila při prvním setkání. Vůbec jsem nechápala, kde se ve mě tyto city berou, odkud pochází. A pokaždé mě jejich intenzita zaskočila. Zní to vím, dost bláznivě, ale už vím, že to bláznivé není.
Vyhledávala jsem samozřejmě i informace o životě černých panterů a jejich významu v životě přírodních kultur o čemž se můžete dočíst zde.

Královna

Jak jsem již psala v textu o prvním setkání s Panterem, rozhodla jsem se a slíbila mu, že se vrátím. Vrátit se zpět vyžadovalo aktivní imaginaci, což znamená, že se v představách vrátím tam, kde můj poslední výlet skončil.Vrátím se na místo, kde moje minulá pouť skončila a dál už nechám věci ať se sami dějí. Na svoji cestu jsem se vydala ráno po probuzení, když nikdo nebyl doma a nemohl mě tak rušit. Sedla jsem si, zavřela oči a ocitla se v domku u jezera. Kromě mě tam nikdo nebyl. Skočila jsem do vody nahá a opět za tmy přeplavala jezero. Když jsem vystoupila na břeh, kde jsem poprvé potkala Pantera obepnula mě modrá průsvitná tunika, která jakoby ani nebyla z tohoto světa. Nebyla z látky, ale z modrého světla. Okamžitě se objevily smaragdové oči přicházející z temného lesa. Přivítali jsme se s Panterem objetím. Moje emoce neztratili ani kapku z intenzity, která mě zaplavila při prvním setkání. Věděla jsem, že se vydáme do temného lesa a že se potřebuji s někým, kdo v lese žije potkat. Kdo to je jsem však netušila. Po krátké chůzi se stromy rozestoupily a prostor před námi se rozzářil.
Přímo naproti nám na trůně seděla královna zalitá zlatým světlem. Měla na sobě bílé, zlatem vyšívané šaty a po její levé ruce u trůnu ležela lvice. Panter s lvicí se přivítali a lehli si hlavama naproti sobě.
Královna vyzařovala odvahu, hrdost, zároveň soucit a moudrost.
Čekala na mě. Měla jsem pocit, že se známe odjakživa. Najednou ke mě promluvila : “ Vítám tě. Jsem velmi potěšena, že jsi ke mně našla cestu. Moje poselství zní takto : Dobrý vládce je ten kdo umí vládnout svému životu. Potom teprve, když ovládne sám sebe, bude dobrým a užitečným vládcem pro ostatní.
Vládnout druhým a sám sobě neznamená potlačovat, utlačovat ani projevovat svévoli.
Radím ti toto: Svou vášeň, svůj oheň, který je veliký a který má moc i ničit směřuj k tomu, aby se naplnil tvůj sen.
Tvůj oheň, tvá vášeň nyní ať ti pomůže tvořit. Máš velký potenciál a ty to víš. Ty tušíš a snad už i víš co máš dělat. Nyní je potřeba nasměrovat svou vůli a najít odvahu, aby jsi svůj sen uskutečnila. Máš obrovskou sílu, používej i svůj soucit. Přestaň vše hodnotit a nasměruj svoji pozornost k tvoření toho co chceš. Každý den usilovně krůček po krůčku naplňuj svůj sen. Poté se staneš královnou svého života.
Zde ti dám dárek. “
Vytáhla malou kuličku jejíž obrysy nebyly zcela vidět neboť se z ní rozprostírala obrovská záře.
“Tu kuličku ti vložím do srdce. Ve chvíli, kdy tě budou přemáhat pocity, které ti brání, aby jsi projevila svoji odvahu a kráčela po cestě svého uskutečnění, ve chvíli kdy tě bude přemáhat slabost, sebelítost, malomyslnost, hněv, závist, mysli na tu kuličku a nech ji svítit vší silou. Tento dar ode mne je jen tvůj.
Nikdy nikoho nezachraňuj tak, že by jsi mu dávala kus ze sebe. Vždy lidem pomáhej tak, aby jsi je učila najít své vlastní dary. To je tvá cesta. Po 7 dní nikomu o našem setkání neříkej. Buď s Bohem. “
Tímto jsme se rozloučili a kráčeli s Panterem zpět na břeh jezera. Po delším objetí ze mne sjela tunika z modrého světla a já vkročila do vody. Vystoupila jsem na druhém břehu u dřevěného domku s hořícím krbem, otevřela dveře a vešla.
Jakmile jsem otevřela oči, byla jsem překvapená, jaký příběh se v imaginaci odehrál. Rozhodla jsem se tuto cestu podniknout znovu a všechno si pečlivě zapsat bezprostředně po návratu.

Ta temná

4 dny po setkání s Královnou jsem opět navštívila dům na břehu a přeplavala jezero. Sotva jsem vystoupila na břeh ovinula mé tělo průsvitná tunika z modrého světla. Panter již čekal a po vřelém přivítání jsme téměř vběhli do temného lesa. Příběh mně volal..nebo to byl někdo kdo na mě opět čekal? Stromy se před námi rozestupovali a my běželi. Najednou se před námi otevřelo měsícem osvětlené velké kruhové prostranství na kterém stál vysoký, štíhlý, temný hrad na černé skále ponořen téměř ve tmě. Hranice mezi světlem a tmou končila jen pár kroků před skálou. Bála jsem se, ale věděla jsem, že cesta do hradu je nezbytností.
Když jsme přišli k hradu blíž dveře se otevřely. Všude zima, ticho. Žádní sluhové, žádný život. Vystoupili jsme po schodech do prvního patra a tam jsme v obrovském sále našli sedět na trůnu ji. Měnila se před očima, jediné co zůstávalo byla černá barva jejích šatů. Byla vším co známe z pohádek a mýtů jako starou ježibabu, temnou královnou, harpyi. Cítila jsem z ní však smutek a osamělost, což mě překvapilo. Zeptala se mě proč se jí bojím. “ Já ti nemohu ublížit víc, než tvůj strach ze mě. Víš to?”
Uklidnila jsem se trochu a naslouchala.
“Jsi silná a odvážná avšak strach z tvé síly ti brání se projevit. Bojíš se mne, bojíš se své temné stránky v sobě. Bojíš se, že někomu ublížíš, již po zkušenostech však víš, že nejvíce ubližuješ sobě i ostatním, když popíráš jakoukoliv část sama sebe. Podívej se na mne, jsem také popíraná a jak to vypadá? Jsem tak smutná a osamělá, že abych lidem připoměla, že žiji vždy se rozzuřím a ukážu jim svou sílu! Komu se to líbí? Nikomu, jelikož dokážu udělat takovou pohromu v každém z vás , že Bílá královna vše dává věky do pořádku, rozumíš? Věky!
Neodmítej mě. Budu po tvém boku a věřím, že tvá moudrost způsobí to, že mě přivoláš vždy když svoji sílu použiješ s respektem ke všem zúčastněným. Přijď kdykoliv za mnou. Budeš mít sílu vykonat co chceš jen se musíš přestat bát- bát se projevit, promluvit, když je třeba, prosadit svůj názor, udělat co cítíš.
Dám ti dar. Tvůj strach je schován v oblasti břicha. Tento dar tam vlož. Je to šungitová koule, která je jako černá díra. Bude pohlcovat vše co jsi nestrávila a dávat ti zároveň sílu, klidnou sílu a jistotu. Okolo koule víří zlatý prach, který ti pomůže léčit staré rány a zahojí tvé centrum síly.”
Poděkovala jsem. Najednou se mi nechtělo odejít, cítila jsem se překvapivě bezpečně. Byl však čas, panter mě vedl. Na kraji lesa jsem ho objala, přeplavala jezero a velmi rychle jsem usla v posteli zatímco v krbu praskal oheň.

Divoška

Čekalo mě již třetí putování s mým průvodcem. Pokaždé stejný rituál. Nejde nic přeskočit, vynechat. Zavřít oči, ocitnout se na břehu jezera v dřevěném domku s praskajícím krbem uvnitř. Přeplavat jezero, Modrá tunika klouže po mém těle, Panter již čeká. Co se bude dít dál však nevím. Co objevím v temném lese zůstává záhadou a já se těším na nové dobrodružství. Takové, které nevymyslíš, takové, které tě vyzve a ty se staneš jeho součástí.
Vešli jsme do lesa, před námi se rozprostíral hustý prales.Začala jsem běžet a věděla, že ona tam někde je. Vykoukla na mě, byla na špičce stromu a smála se. Byla úplně střelená, krásně divoká, nezkrotná. Chtěla jsem ji zastavit, ale ona mi utíkala, skákala ze stromu na strom jako opice. Běžela jsem za ní, ale ona se jen smála. Volala na mě ať vyběhnu za ní nahoru na strom. Já však nemohla. “ A proč nemůžeš?” ptala se mě.
“ Nevím, mám strach, už dlouho jsem nelezla po stromech. Když jsem byla malá bála jsem se. Pak najednou když mi bylo 13 let jsem se k tomu odvážila a nemohla jsem přestat. Teď se opět bojím. Pojď dolů. “
“ Ne pojď ty nahoru, jestli se mnou chceš mluvit.” odpověděla.
Vyšplhala jsem tedy po vedlejším stromě, protože ten byl pro mne schůdnější.
Divoška ke mě promluvila : “ Zapomněla jsi na své tělo, na svou radost. Jsi plná starostí, stresu, občas i strachu jak to všechno zvládneš. Chybí ti lehkost, mrštnost, ohebnost, odpoutanost a ano, to ty víš, chybí ti radost. Brzo jsi dospěla a nyní honíš jen čas. Jsi vyčerpaná neboť dlužíš svému tělu pohyb a radost a dáváš mu stále jen dřinu. Co tvůj oblíbený tanec? Tvá bezstarostnost? Pojď!”
Vyzvala mě k závodění. Běhali jsme po lese, bylo to tak krásné. Schovávali se jedna druhé. Celý den jsme strávili hrou. Ke konci dne jsme našli místo k spánku, udělali oheń a ulehli na zem. Jen tak, nebyla nám zima.
Zeptala jsem se jí s kým takhle dovádí, když tu nikdo jiný není a ona mi řekla:
“No přece se zvířaty. Je to s nima kouzelné, jsou mnohdy mnohem hravější a vtipnější než lidé. Vždyť to sama víš, jak je jejich společnost léčivá. Zvířata mi stačí, nevyčerpávají mě tak jako lidé. Lidé stále něco chtějí, berou, honí se za něčím. Zvířata plynou životem, jsou stále přítomní. Učí mě tím, že je pozoruju, tím jak žijí. Oni nepotřebují nikoho přesvědčovat a poučovat jako lidé. Jsou ve své podstatě nevinní, jako děti. Dám ti dar. Dala mi sloní kel. A v něm oranžovou pulzující kouli. “ Je to kel mého přítele, je v něm obrovská síla, chraň ho. “
Obě dvě jsme usnuli. Probudila jsem se v posteli v domku s krbem. Můj přítel musel zůstat na druhém břehu.

Obrázek z originál textu o putování s panterem zobrazující sloní kel s koulí

Obrázek vznikl během arteterapeutického výcviku technikou vymývání barvy vodou. Podobnost obrázků mi došla až když jsem po letech dávala dohromady své zápisky z deníků a obrazy. Symboly jsou jen jakoby zrcadlově obrácené. Tento objev byl pro mne opět vzrušující.
Můžeme tento symbol nalézt také na hlavě egyptské Bohyně Isis, vz. obraz Černý Panter. Přítomnost tohoto symbol u všech třech obrázků nebyla plánovaná.

Stařena

Vyšla jsem z chaty a skočila do vody. Cítila jsem se osamělá a prázdná. Věděla jsem, že uvnitř mě je něco s čím se musím vypořádat a není toho málo.
Čekal na mě. Objala jsem ho a cítila obrovskou lásku. Zůstala bych v jeho obětí navždy. Vešli jsme opět do lesa. Tentokrát bylo vše jako v mlze, nejasné obrysy stromů. Po nějaké chvíli chůze se před námi zjevila chýše, nějak jsem tušila koho tam potkám.
Stařena vyšla ven. “ Vítám tě má drahá”
“ Dobrý den” odpověděla jsem.
“ Copak tě sem přivádí? “ zeptala se.
“ Bojím se stáří, nikdy dříve jsem o tom tak neuvažovala, vždy jsem se těšila až se z toho chaosu, který si od mládí nosím v sobě stane moudrost a věděla jsem, že to přijde až s věkem. že moje rozervanost se s věkem bude ztrácet. Nyní však přišel čas, kdy bych vše chtěla zastavit a vím že to nejde. Bojím se stáří, pozoruji své vrásky, zvadlou kůži, šedivějící vlasy a pozoruji kolem to krásné mládí a je mi smutno.
Stařena odpověděla : Tobě však není smutno, že ti přibývají vrásky a jsi blíže k smrti. Tobě je smutno z toho kolik iluzí věkem ztrácíš. Moudrost není zadarmo. Moudrost získáš tím, že ztratíš růžové brýle. Ano moc dobře si uvědomuješ, že jsi byla zábavnější a veselejší, když jsi se chovala jako bezstarostná puberťačka nebo naivní žena, kterou oslní lichotky. Bylo to sladké. Ovšem, vystřízlivění bolí. Spoustu iluzí, které dělaly život snesitelnějším již nechceš a nebudeš podporovat.
Má milá, možná máš pocit, že jsi něco ztratila, ale to co jsi ztratila bylo jen na chvíli a nemá pro tebe již hodnotu.
To co k tobě patří zůstává a získáváš něco navíc. Získala jsi schopnost dostat se sama k sobě, můžeš kdykoliv navštívit Královnu, Tu temnou, Divošku i mě a víš, že vždy najdeš podporu. V sobě. Má milá, ničeho se neboj dříve, když jsi byla mladší a tvá duše zmatená hledala jsi útěchu u starších žen. Nastal čas, kdy útěchou pro mnohé ženy budeš ty. Toť koloběh života. Sdílej s mladými lidmi. To tě dělá šťastnou. Buď s dětmi a raduj se, že jsi ze závoje zapomnění vyšla zdravá a živá. “
Objala mě a já usla v její náruči. Bylo to tak příjemné, jako objetí matky. To mi velmi, velmi chybělo.
Probudila jsem se v chatě. Ani jsem se sní nestihla rozloučit.
Co bylo darem ? Objetí.

Poselství Černého pantera, cesta Temným lesem -
Ženské měsíční archetypy

Přesně po 10 letech od prvního setkání s Černým Panterem na břehu jezera přepisuji z mého deníku celý příběh. Pantera jsem si namalovala a od té doby je stále se mnou.
Avšak jaké bylo ve skutečnosti poselství našeho putování?
Je třeba říct, že se mi začaly v době, kdy se Panter objevil zdát velmi živé sny. Ve snech jsem potkávala zvířata, některá opakovaně.
Některá setkání byla příjemná, některá ne.
Setkávala jsem se také s Archetypy, jak nazval Jung symbolické postavy, které k nám promlouvají z našeho nevědomí. Těmto pestrým snům věnuji speciální místo zde na svých stránkách neboť se staly nezbytnou součástí mého vnitřního přerodu, který se odrážel i ve změnách vnějších.
Krátce po setkání s Panterem jsem začala studovat arteterapii a i zde se mi Panter nečekaně ukázal.

Nicméně vrátím se zpět k putování do temného lesa.
Že pro mne setkání s ženskými postavami bylo překvapením nemusím zdůrazňovat.
Již po prvním setkání s Královnou jsem však začala mít tušení, že se jedná o kontakt s ženskými archetypy. Začala jsem předjímat s jakými všemi archetypy bych se mohla potkat. Velmi v kurzu bylo v té době, když si ženy začaly říkat bohyně nebo čarodějky. Pozor, ne čarodějnice, jako v mém případě.
Takže setkání s archetypy ženství jsem po setkání s prvním archetypem tušila, nicméně co se bude dále v imaginaci dít a koho doopravdy potkám jsem nevěděla. To je totiž kouzlo aktivní imaginace, arteterapie i snů, že je nemůžete ovládat, že nevědomí se svými zprávami, které vám posílá je silnější a proto má obrovskou hodnotu. Pokud bych s obrazy či sny manipulovala a chtěla je řídit bude to čistá fantazie, ale nedostane se ke mě to podstatné- lék, který se ve zprávě ukrývá. Všichni v sobě nosíme svůj vlastní lék. Obrazy, příběhy a bytosti v nás mohou být velmi podobné. Každý z nás však potřebuje, aby hluboko ukryté informace přišly pro něj jedinečným způsobem.
Mohu rezonovat s příběhem, který vypráví někdo jiný avšak největší poklad najdu v příběhu, který patří pouze mě.

Nakonec byly v temném lese ženy čtyři a nikde žádná bohyně ani smyslná čarodějka. Dobře, vše jsem si zapsala a soustředila se dále na procesy, které se okolo mě a ve mě děly. Přiznám se, že se symboly- dary, které mi ženské archetypy daly jsem nepracovala dlouho a na vše postupně zapomněla. Kromě mého Pantera.
Ale co se náhle stalo! Po 10 letech, kdy vše dávám dohromady, přepisuji své zážitky ze svého deníku, vetřela se mi najednou otázka proč 4 ženské archetypy a proč právě tyto?
Jdu spát bez odpovědi, nic mě nenapadá. Druhý den opět zasednu ke klávesnici , píšu a najednou to vím! Wow, objev! Zároveň mi dochází jak jsem byla slepá. Tyto čtyři archetypy jsou archetypy ženského cyklu! Nejdou přesně za sebou jak mají, ale když je poskládám správně dává to smysl. Možná jste o archetypech v měsíčním cyklu ženy také četly. Já někdy před pár lety ano a přišlo mi to zajímavé, ale nedala jsem si vše dohromady s mými zážitky. A najednou teď přesně vidím, že ke mě na cestě temným lesem promlouvaly právě ony.

Začnu Dívkou, Divoškou - je to archetyp, který se v nás probouzí po menstruaci, začínáme nabírat sílu a oživovat po náročných, někdy doslova vysilujících dnech. Tento archetyp odpovídá zároveň první čtvrtině našeho života, kdy jsme mladé, čerstvé, nespoutané, plné života a ještě roztomile naivní. Ano samozřejmě život s námi může zamávat v jakékoliv etapě, tedy i v této a bohužel můžeme předčasně dospět. Ale bavíme se nyní o archetypu.

Dále přichází na řadu Královna. Je to období ovulace. Žena je v plné síle, příroda to zařídila tak, aby vypadala krásně, zářivě a byla plná energie.
My s mojí mámou se nikdy o menstruaci příliš nebavili. Žila jsem v rodině, kdy ženství nebylo zrovna něco co by se obdivovalo a i když můžete velmi žensky vypadat vaše chování a způsob, jak vy sama sebe vnímáte tomu vůbec nemusí odpovídat. Řekla bych, že se u nás ženské chování spíš potlačovalo a vyhrávala mužská energie zaměřená na výkon a cíl, intelekt bez projevované citlivosti, což sebou samozřejmě přinášelo daň. Spousta žen na tom byla pravděpodobně podobně. Nyní tedy, když vše píšu můžeme tyto věci již brát za samozřejmé, hodně se o všem píše, mluví. Ale mě bylo už 38, když jsme s mojí mladší kolegyní učinily objev, že v době ovulace rozkveteme a muži se na nás dívají víc než jindy, máme krásné vlasy a pleť a jsme plné života a sebevědomí. Ano, to je období plodnosti, období Královny. Moje tělo tyto fáze samozřejmě celý život prožívalo, ale naprosto nevědomě.
Královna je zároveň archetyp plodného období našeho života, kdy žena přivede na svět děti, které vychovává a kdy její krása rozkvétá a cítí se plná sil.

Třetí setkání s Tou temnou. Tento archetyp odpovídá fázi předmenstruační.
Pro mne byla od mých 20 let, kdy jsem se začala trochu vnímat po narození dětí doslova peklem. Měla jsem PMS což jsem nevěděla, nikdo se mnou o tom nemluvil, internet neexistoval, jako bychom žili v době kamenné, když o tom teď píšu. Navštívila jsem tenkrát ženu, která se věnovala profesně péči o tělo a psychiku a cvičila jógu a poradila něco co zmírní mé návaly smutku, frustrace a následně vzteku. Dnes bych to řekla zjednodušeně stačilo se mít více ráda, mít více zdravého sexu a nebyla by ze mě před menstruací nešťastná žena měnící se občas v hysterku. Po její radě se to trochu spravilo.
Rozhodně je fajn, když si něco uvědomíte, můžete už podnikat konkrétní kroky ke zlepšení. Když žijete v době, kdy si ještě v 11 letch myslíte, že děti se rodí přirozeně břichem, nemáte s kým mluvit o sexu, o menstruaci bez příslušné literatury a internetu, kdy je vše tabu a na vše si musíte přijít sami je to občas opravdu bolestivý proces. Je možné, že pokud žena prožívá své ženství a sama sebe zdravým způsobem aniž by se stále potlačovala je z ní místo čarodějnice čarodějka.
Zároveň převedeno na etapy života ženy odpovídá fázi, kdy dochází k perimenopauze a menopauze. I v tomto období platí, že některé ženy vůbec nepostřehnou změnu a některé si tuto fázi protrpí. Naštěstí se o ni nyní mnohem více mluví a píše a existuje spoustu rad, typů a technik, které mohou opravdu v pomoci.

Poslední čtvrtá fáze je Stařena. Je to opět období, které my ženy prožíváme celý život každý měsíc.
Pro mne se tato fáze stala bolestivou až ve chvíli, kdy jsem získala práci, která mě nesmírně bavila, ale byla tak zaměřená na výkon, že nebyl den bez stresu a snahy vše stihnout, takže pro mě do té doby bezbolestná menstruace skončila. Vše vyvrcholilo po čtyřech letech takovými ženskými problémy, že pomohla až výpověď. Okamžitě bylo po zdravotních problémech a bolestech a to velmi rychle, do jednoho měsíce! V tuto fázi potřebujeme klid, naše tělo ztrácí svoji sílu a vitalitu a my se učíme vypouštět vše co je potřeba, aby se tělo očistilo a zároveň přijímat situaci takovou jaká je. Nejsme zrovna přitažlivé a plné energie, vlasy ztratí svůj lesk, tělo se nafoukne do podoby, kterou nepoznáváme. Pomáhá klid a teplo a především laskavost k sobě samé.
A toto je také poslední fáze našeho života a i s ní se my ženy potřebujeme vyrovnat - velké téma dnešní doby. Samozřejmě nakolik si své procesy uvědomujeme, nakolik si dovolíme se sami sobě věnovat, pečovat o sebe, naslouchat si, natolik mohou být poslední dvě fáze buď velmi nepříjemné nebo mohou být sklizní ovoce, které si v sobě pěstujeme.

Kladu si otázku : Jak je možné, že jsem své měsíční archetypy neviděla, nerozpoznala?
Nevím. V té době jsem prostě neměla informace, nebyla naladěna na svůj měsíční cyklus a i po setkání s ženskými archetypy, kdy jsem nakonec přece jen brala své tělo na vědomí víc a víc, mě stejně životní výzvy a zakořeněné názory, jak by věci měly být, spíše stále udržovali v nastavení na cíl a výkon. Stále bylo co zlepšovat, kromě práce i studovat, abych se posunula, uživila a zabezpečila nejen sebe a stále bylo potřeba fungovat a některé věci spíše potlačit.Spoustu pocitů potlačit, na pocity tu nebyl moc prostor a čas.

Načež přišlo vyhoření, téměř kolaps a v tu chvíli jsem objevila pod slupkou hrdinky z akčního filmu ženu, která touží po klidu a bezpečí, po lásce a po tom dovolit si plynout podle svého rytmu, tvořit, a sdílet.Tvořit od rána do večera pokud ji to k tvoření vede, odpočívat, když jí o to její tělo žádá, kochat se krásou přírody kolem sebe, pečovat o své nejbližší ať jsou to lidé či zvířata, která s ní žijí. Pečovat o sebe, vařit si dobré jídlo plné živin, mít dostatek spánku a žít bez ustavičného stresu. Uviděla jsem ženu, která ze zvyku, setrvačnosti a pocitu, že něco zameškala a teď to musí pracně dohánět běží závod s časem. Stále něco chybí, protože v minulosti něco udělala jinak než by měla a v budoucnosti vidí jak to všechno získá, ale teď to nemá a to se musí napravit. Jakýsi neustálý boj o přežití, který začal velmi brzy. Velmi brzy jsem bojovala z draky a démony často bez podpory a vypěstovala si pocit, že se musím životem probojovat a že je to všechno má vina.

Před státními zkouškami (studovala jsem VŠ při práci od svých 40 let) jsem se cítila jako dostihový kůň, který těsně před cílem pravděpodobně chcípne. Své zdraví si vracím pracně zpět. Nabírám znovu sílu a ejhle přechod …takže nová výzva. Mám však díky tomu všemu kromě titulu i nové zkušenosti, spoustu nových technik a tipů, které mi pomáhají se uzdravit a posílit.

A i přesto, že přišly chvíle, kdy jsem pracně hledala smysl toho všeho snažení, žasnu a dává mi mé putování opět větší a větší smysl a cením si tohoto daru, této schopnosti otevřít se novým a novým zprávám, které ke mě chodí a které mi pomohly moji rozbouřenou řeku přeplavat. Některé z nich přečtu ihned po doručení a některé čekají déle na mé pochopení. Je to prostě dobrodružství, stejně jako výprava s mým přítelem do temného lesa. Je to jako puzzle a já skládám kousek po kousku. Připomíná mi to proces malování obrazu, kdy tuším ale vlastně nevím jak to dopadne. A i když to vypadá, že já jsem ten, kdo drží štětec je tu i něco co mě vede a já pak zírám na hotové dílo, protože je v něm vždycky něco navíc. Něco skryté, nějaká zpráva, nějaký poklad.

A ještě na závěr ..už chápu proč nad hlavou Černého Pantera na obraze není nakonec slunce, které jsem tam původně namalovala. Už chápu proč mi to nesedělo a vedlo mě to k tomu přemalovat slunečný den v noc. Místo toho je nyní na obraze noc osvětlená měsícem z kterého vychází egyptská měsíční Bohyně Isis. Božská matka, Bohyně mysterií, Bohyně přírody. Toto nebyl záměr, vůbec jsem zpočátku nechápala proč se Bohyně v měsíci objevila. Nyní už vím.

Je symbolem cesty Pantera temným lesem-mé osobní ženské cesty.