Aktivní imaginace

Imaginace z latin Imago znamená představovat si, sledovat v obrazovosti, znázorňovat.
Imaginace se používala od pradávna v náboženských či hermetických systémech a šamanismu jako nástroj ke spojení s božstvy, démony a duchy.
V moderní psychoterapii vzešla na konci 19. století z hypnózy.

C.G.Jung ( významný švýcarský psycholog) v roce 1916 poukázal na potenciál “aktivní imaginace” stát se terapeutickým prostředkem a také ji užíval při práci s pacienty. Avšak systematicky ji popsal až Hanscarl Leuner (významný německý psychiatr a psychterapeut), který od r. 1945 sestavil různé metody a principy používání aktivní imaginace v terapii.

Rozlišujeme dva druhy aktivní imaginace. Jedna je řízená a vyžaduje vedení průvodcem. Druhý typ nevychází z žádného zadání, necháme pouze proudit libovolný psychický obsah.

Moje vlastní zkušenost

Mé první setkání s aktivní imaginací bylo právě formou druhého, tedy spontánního typu. Šlo o první setkání s mým zvířecím průvodcem. Došlo k němu naprosto nečekaně. Bylo to tak silné, že jsem tento zážitek chtěla opakovat a tím jsem začala používat aktivní imaginaci pro své léčení.

Po prvním bezprostředním zážitku následovalo vyhledávání informací v knihách, aktivní imaginaci jsme také hojně využívali během studia arteterapie a artefiletiky, které jsem absolvovala.

Začala jsem používat aktivní imaginaci při práci se sny, stala se pro mne nepostradatelnou součástí samoléčení.

Své poznatky užití aktivní imaginace při práci s klienty jsem zaznamenala v bakalářské práci na Katedře psychologie a patopsychologie v rámci studia Speciální pedagogiky. Pokud máte zájem dozvědět se více čtěte dál. Ráda se podělím o svůj příběh o černém panterovi a o další praktické ukázky, jak s aktivní imaginaci léčit sebe či ji používat jako předpřípravu na další kreativní práci.